Kůň bílý pádí vlaku vstříc,
Zas na rtech cítím slaný žár,
To loňské léto moře jas,
Když oheň zhasne, zbývá dým,
Kůň bílý cval svůj otáčí,
Tak odpusť mi můj telegram,
Kůň bílý mizí v stopách mých,
já nastavuji větru líc,
tvůj kůň se žene blíž a blíž
jen chvíli už mě uvidíš.
i chuť tvé touhy, vzdechů pár,
až známá vůně zavane
sem skrze vlasy zcuchané.
a modré světlo zpod tvých řas,
tvé ruce láskou zjemnělé,
mě pořád pálí po těle.
a racek s křídlem zlomeným,
co loď tvou dlouho provázel,
a křičel, když jsi odcházel.
však stovkám koní nestačí,
to přece kdekdo z města ví,
že tenhle vlak tu nestaví.
zas ty teď budeš víc než sám,
v tvé hlavě vzňal se plamínek,
a sletoval pár vzpomínek.
jak letní víno, letní hřích,
snad váháš nad tím, co já vím,
že srdcem tvým jen projíždím.
Zpět na seznam písní