POSLEDNÍ PASTVA
Lojzíci

Ráno časně vstávám, dřív, než louky začnou kvést,
stokrát už poznal jsem to, umím to snést,
stáda svá jsem pásal už jak malý hoch, ó jé,
"lásku svou koním" bylo vždy přání mé.

Pasou večer, pasou ráno, pasou se dál, jak známo,
koně jsou to jediné, oč prý jsem kdy stál, já říkám:
Jednou přijde den, kdy žít už nebudu chtít sám,
a náhle dole v městě čeká na mě parádní flám.

Svítí Jižní kříž, to do hor jaro přišlo k nám,
přichází čas lososů, kam táhnou, to znám,
první kvítky jara cestu svou si razí dál,
sníh z okolních kopců mizí, zázrak se stal.

Pasou večer, pasou ráno, pasou se dál, jak známo,
koně jsou to jediné, oč prý jsem kdy stál, já říkám:
Jednou přijde den, kdy žít už nebudu chtít sám,
a náhle dole v městě čeká na mě parádní flám.

Od hor vítr fouká, slunce skrývá svou tvář,
v podvečer už noční ptáci drží svou stráž,
obracím se domů, koně zaháním spát,
na druhý den ráno sen svůj nechám si zdát.

Pasou večer, pasou ráno, pasou se dál, jak známo,
koně jsou to jediné, oč prý jsem kdy stál, já říkám:
Jednou přijde den, kdy žít už nebudu chtít sám,
a náhle dole v městě čeká na mě parádní flám.