DONEY GAL
Karel Zich

Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám,
stádo mu zbloudilo Bůh ví kam.

Ať sníh či déšť padá tmou,
já a můj Doney Gal nesmíme snít.
Stále dál cestou svou
já a můj Doney Gal musíme jít.

V zádech už máme snad tisíc mil,
stále jen spolu jdem, neznáme cíl.

Ať sníh či déšť padá tmou,
já a můj Doney Gal nesmíme snít.
Stále dál cestou svou
já a můj Doney Gal musíme jít.

Až z nás jeden zůstane v klínu hor,
já ať to jsem a ne Doney Gal.

Ať sníh či déšť padá tmou,
já a můj Doney Gal nesmíme snít.
Stále dál cestou svou
já a můj Doney Gal musíme jít.