Já svět oblohy a větru znám
Koně se taky střílejí....
A tak lidi svoje touhy sedlají
Braň mi volnost mou,
Braň duši mou, mi braň
Ty nestřílej....
Lidi propadají závodům,
Koně se taky střílejí....
A tak aniž se jim v tváři pohne sval,
Braň mi .........
i tahle píseň vznikla tam,
nikde tak tóny neznějí.
V koních je něco, po čem toužíme,
jak závodníci vzpomínek.
a jen na svůj velký dostih čekají,
pak jak blázni ženou touhy tryskem
bez milosti štvou je za svým ziskem
a když upadnou , sami pak jsou
jako vítr s oblohou,
patří mi volnost koní,
těch, co se s větrem honí.
moje lidský já mi chraň,
touhy co můj běh změní,
co padnou vysílením.
o nejkrásnější vůz a dům,
v zrcadlech tvář svou shlížejí,
vlastnit míň než druzí nesnesou,
těch lidí touhy - koně jsou.
nutí bičíkem svý touhy běžet dál,
jako blázni ženou koně tryskem,
bez milosti štvou je za svým ziskem
a když upadnou , ztracený jsou.
.......... ty nestřílej
Zpět na seznam písní