NEBE PLNÉ KONÍ
Vojta Kiďák Tomáško

Tohleto hříbě podkovu neztratí
na dráze závodní,
leží tu na slámě, sotva se obrátí,
a v očích má napsaný, že:

Někde je nebe plné koní, bez ohrad, opratí,
louky, co báječně voní pro hříbě střapatý,
že někde je nebe plné koní a laskavých honáků,
kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků.

Klisna už větří a u žlabu třese hřívou,
koně prý nebrečí,
kdo z vás, vy bohové zmazaní zemskou špínou,
kdo z vás ji přesvědčí, že:

Někde je nebe plné koní, bez ohrad, opratí,
louky, co báječně voní pro hříbě střapatý,
že někde je nebe plné koní a laskavých honáků,
kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků.

To malý hříbě už na cestu dává se cvalem,
zpátky se nevrátí,
tak nebuď smutná, vždyť za chvíli projede rájem,
a tam bolest neplatí, vždyť:

Někde je nebe plné koní, bez ohrad, opratí,
louky, co báječně voní pro hříbě střapatý,
že někde je nebe plné koní a laskavých honáků,
kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků,
kopyta cinkavě zvoní do zlatých oblaků ...