Perla byla nejkrásnějším koněm,
Nenajdu už nikdy koně
V závodě o velký pohár,
Půl roku jsem v sádře ležel,
Stál jsem jako bludný kámen,
Všechny poháry a věnce
Potkal jsem ho v prázdný stáji,
Kolik pak ti daly peněz,
A jak tě chválil manažér,
Byl velký potlesk na dráze,
Teď se díváš do očí,
Ptáte se jak to dopadlo
A šel jsem pryč a vzpomínal:
který mě kdy v sedle nosíval.
Když jsem její boky stisknul
lehounce, vždy přešla v prudký cval.
Dotyky se dala vésti,
tuhle krátkou chvíli štěstí
má rád každý žokej.
s její krásnou, něžnou, klidnou povahou,
s její stříbrolesklou srstí,
s bleskem v očích, bujnou hřívou za hlavou.
Věřte mi, že bez nadsázky
na nás vždycky vyšly sázky,
já byl její žokej.
jezdce prvního jsem lehce dohonil
a on se náhle v sedle shýbnul
vztekle tajně bičem perlu uhodil.
Perla byla klisna skvělá,
před závodem rozechvělá
a já byl její žokej.
říkali mi Perla už je dávno fit,
bujnější, než byla prve,
uvidíš, že opět budeš favorit.
Když jsem z nemocnice vyšel,
potom poprvé jsem slyšel,
s ní už je ámen.
řekli mi, že nemohla už na nohy.
Poslední jí sedlo dali,
sedlo měkké připravené pro bohy.
Jede závod smrti lásky,
na ten nejsou žádné sázky,
to ví každý žokej.
sebral jsem a na smetiště vyhodil.
Řek´jsem, kdo ji uhodil,
tak toho musí také potkat jeho díl.
Neboť zabil pro kus zlata,
slávu, která je mu svatá,
víc, než život.
do dlaně jsem náhle popad´jeho bič.
Viděl jsem strach v jeho očích.
Řek´jsem: "Zmrzačils mě, zabils a teď křič.
V boxech koně ztichli náhle,
jenom z dálky zazněl táhle
smích kopyt Perly.
že jsi v tom mizerným derby zvítězil
a byl bookmaker spokojen
a kolik jsi z ní všivejch prachů vyrazil.
Řekni noviny co psaly,
do titulků jistě daly,
tvý neviný jméno.
snad nebyl z tebe celej pýchou bez sebe.
A všichni přátelé z tvý stáje
vybájili tvoji jízdu do nebe.
Na vavřínech spal jsi klidně,
zatím co mě bylo bídně
máš tvrdý spánek.
když moje tělo odnášely v nosítkách
A dámy z tebe šílely,
když Perlu vzadu střílely,
ty sháněl si se po kytkách.
Víš čím byly tolik těžký
tím, že já teď chodím pěšky
a mám srdce prázdný.
kterým jsi s tímhle bičem
radost navždy vzal.
Moh´bych tě bít- tu sílu mám,
jenomže já jsem tenhle závod navždy vzdal.
Bylo vás víc, nebyl jsi sám,
celej stadion byl vyprodán
a já jel naposled.
a jestli jsem tím bičem uhodil.
Ne nebylo proč,
jen jsem jej přelomil
a pod nohy jsem mu ty třísky pohodil.
Čelo se mu lesklo potem
v duši strach jej bodal hrotem,
tím ostrým jak břitva.
Perla byl nejlepší kůň,
co mě v sedle nosíval.
Když jsem její boky stisknul,
lehounce, vždy přešla v prutký cval.
Dotyky se dala vésti,
tuhle krátkou chvíli štěstí
má rád každý žokej.
Zpět na seznam písní