Cirkusové kousky

Existují dva různé cviky označované jako sednutí. Jednak je to cvik, kdy se kůň do sedu dostane z lehnutí (v angličtině označováno jako "sit-up") a potom klasické sednutí, kdy si kůň sedne ze stoje (ozn. jako "sit-down").
První způsob ("sit-up") je pochopitelně jednodušší a jistě i bezpečnější. Při výuce druhého způsobu sednutí ("sit-down") se využívá např. hromady pilin, společně s působením lana - rozhodně ale nedoporučuji zkoušet to bez znalosti správného postupu - může to být nebezpečné pro koně i pro vás.

SEDNUTÍ - "SIT UP"
Dlouhou dobu jsem pátral po různých zahraničních stránkách, ve snaze najít někde nějaký návod(y) na cvik označovaný jako "sit-up", se kterým(i) bych mohl zkonfrontovat svůj vlastní postup. Bohužel nepodařilo se.
Rozhodl jsem se proto předložit Vám pro inspiraci alespoň způsob, kterým jsem to naučil já svého koně a který mne jednou zčistajasna "osvítil". Upozorňuji, že je to skutečně můj vlastní způsob - tzn. byl otestován pouze na jednom koni a neznám konvenční způsob nácviku. Je tedy pouze na Vás, aby jste posoudili vhodnost tohoto postupu i pro svého vlastního koně.
V každém případě je třeba brát maximální ohledy na bezpečnost svou i koně a zbytečně nepřepínat možnosti svého koně, případně nepředbíhat přirozenou posloupnost cviků. Opravdu to nemá smysl. Jediné, čeho tak můžete v lepším případě dosáhnout je, že váš kůň bude frustrovaný a tím pádem to všechno bude trvat ještě déle.

Základním předpokladem úspěchu je kůň, který naprosto bez problémů zvládá lehnutí, což znamená, že si na váš povel lehne a setrvá dole, dokud mu nepovolíte se zvednout. Kůň musí být při ležení naprosto klidný a beze strachu nebo podráždění by měl nechat sebou manipulovat (např. nechat se položit na bok), tedy jinak řečeno kůň vám zcela důvěřuje.

Pokud se budete pokoušet tento postup aplikovat i na svého koně, je třeba si zvolit takové místo, aby nedošlo ke zranění koně - ideálně třeba kyprá písková nebo pilinová jízdárna, hala apod. s dostatečně velkým prostorem. Dále je třeba brát v potaz fakt, že kůň se může kdykoliv náhle zvednout nebo skulit na bok - stůjte tedy tak, aby vás v takovém případě neporazil, nekopnul nebo jinak neohrozil.


Uchopíme nohu koně a jemně se pokusíme ji přetočit dopředu. Nepokoušejte se udělat to násilím, nechcete přece koni ublížit.

Jakmile se nám to podaří, koně pochválíme a odměníme. Myslím, že v této chvíli bychom mu měli nechat několik vteřin oddychu a ujistit ho, že je vše v pořádku.

Poté koně uchopíme za ohlávku a přizvedneme mu hlavu, jako bychom ho chtěli zvednout. Jakmile si kůň natáhne dopředu i druhou nohu, zastavíme ho a pochválíme. Opět mu necháme chvíli oddychu. Vše provádíme v co největším klidu, aby se kůň necítil ohrožený. Jestliže se vám toto povedlo, jste již v půlce cesty. Není třeba pokračovat ihned dál. Můžete si to rozvrhnout na víc lekcí.

Koně znovu uchopíme za ohlávku a opět lehce zatáhneme, jako bychom chtěli, aby se zvedl. Při sebemenším náznaku posunutí těla vzhůru, bez toho aby kůň okamžitě vstal, ho zastavíme a důrazně pochválíme. Nečekejte, že se vám to podaří napoprvé, kůň zřejmě hned nepochopí, o co vám jde a vstane. V případě, že se vám koně podaří dostat do polohy, která již připomíná sednutí, nesnažte se, aby se hned zvedl co nejvýš. Bude tvat ještě mnoho lekcí než kůň najde tu správnou rovnováhu a sám se toho odváží.
A toto je finální výsledek. Kůň se z lehnutí sám posadí na pouhé poklepání na nohu a v této poloze setrvá.

A zde máte inspiraci pro některé další lekce - lehnutí zpět na zem ze sedu. Dosáhnete toho například nabídnutím pamlsku dole u země. Pozor, jakmile se kůň skloní dolů, mívá tendenci žuchnout na bok. Cvičte tedy pouze na místě, kde se nemůže poranit - na měkkém podkladu a v dostatečně velkém prostoru.